ZIMA VE SKALÁCH.

Irma Geisslová

Sníh nakupil se mezi balvany, důl vyrovnal a strmé hroty zvýšil, mně hřbitovem se zdá ten útulek, v němž bouřný život, velký žal se stišil. A každý útes že je náhrobek, jenž neznámé a zašlé štěstí hlídá, sníh padá na ně jako bledý květ, a vzdechům větrů mír jen odpovídá. Jak smutno přec jen v holém kamení, kde hbitá lidská stopa zasypána, kde žádné ptáče, žádné zvířátko stín neplaší, jas neoživí z rána. Smích, výkřiky, ruch – zápas – úsilí – vše blaží víc, než pustina ta tichá, kde úsměv náš by nikdo nesdílel, kde za mrtvé ni vítr nezavzdychá. – A přec – o, žel! kdys sama přispěju k té nehybnosti srdcem zkamenělým, až jediný v něm zhasí okamžik vše, co je ruchem, zpěvem, ohněm skvělým.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

231. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na židovském hřbitově. (Otakar Mokrý)
  2. Soucit zimy. (Antonín Klášterský)
  3. Ze hřbitova. (Jan Ježek)
  4. Matka. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Elegie. (Emanuel Miřiovský)
  6. Na starém hřbitově. ( K. Egor)
  7. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  9. LOUČENÍ DOMA (Otokar Fischer)
  10. Osika. (Augustin Eugen Mužík)