Soucit zimy.

Antonín Klášterský

Dva vedle sebe hroby ležely. Z nich vysoký byl jeden, z drnu lem vždy svěží měl a planul květů stem a kropen býval každou neděli. Druhý byl rozryt motyk ocelí, Bůh ví, zda hrobník věděl, kdo spí v něm, tak pomalu se prokopával v zem a opuštěn byl, sám rok po celý... A přišla zima, hřbitov byl tak tich, a oba hroby bílý zavál sníh, jen kříže čásť se dívala ven skrovná. A mně, ač sterou polámala sněť, se zima vlídnou, dobrou zdála teď, že všecko stejně a tak tiše srovná.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

6. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svátek mrtvých. (Antonín Klášterský)
  2. Na vesnickém hřbitově. (Vojtěch Pakosta)
  3. ZIMA VE SKALÁCH. (Irma Geisslová)
  4. MYSTERIUM VELKONOČNÍ. (Emanuel Čenkov)
  5. Na starém hřbitově. ( K. Egor)
  6. Na židovském hřbitově. (Otakar Mokrý)
  7. Vesnický hřbitov (Karel Leger)
  8. IV. Kdys u zdi hřbitovní (Jaroslav Vrchlický)
  9. SEN JEPTIŠKY. (Vladimír Houdek)
  10. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý – (Vítězslav Hálek)