SEN JEPTIŠKY.

Vladimír Houdek

Hrob, květy zhalen, u zdi osamělé, kde jenom zřídka drobné kroky zněly. Jen šedý prach zbyl po panenském těle a žluté kosti zvolna práchnivěly. A v hodinách jak přesýpacích stále se zrnka zvolna v prázdný prostor lejí, kanuly drobty hlíny začernalé prohnilou rakví v kostru hrudi její. Dny prošly. V mrazný kámen stuhla hlína, jenž vyplňoval těsně prsa celá; takový kámen – v tmách se rozpomíná – v svých nedotknutých, svěžích ňadrech měla. Jí posléz ve hrob andělů hlas hřímal Vzkříšení hymnus. Život se zas vrátí! Však jaká tíž! Mráz hrůzy duši jímal: pro těžký balvan v prsou nelze vstáti! Však větší hrůzou klesla ohromena, když ve hrob vnik’ jí výkřik dlouhý, blahý. To jásot šťastné matky. Něžná jména těch robátek, jež ztratila tak záhy. – Stich’ hovor živých. Mrtvá tiš, jak dříve. Stříbrný, liliový skvěl se vínek na lebce. – Věčný sen pln touhy divé, muk hlodavých a krutých upomínek.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

177. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Osamělý koutek. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  2. Vesnický hřbitov (Karel Leger)
  3. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý – (Vítězslav Hálek)
  4. Na židovském hřbitově. (Otakar Mokrý)
  5. Píseň. (Antonín Klášterský)
  6. Na starém hřbitově. ( K. Egor)
  7. MYSTERIUM VELKONOČNÍ. (Emanuel Čenkov)
  8. XXIII. Zjihlá role roztouženě (František Leubner)
  9. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva! (Václav Šolc)
  10. Matka. (Josef Svatopluk Machar)