Píseň.

Antonín Klášterský

Na vísky hřbitov klidný, kde leží hrobů řada, jak smíru úsměv vlídný zář odpolední padá. To na hroby i na ty, jež propadnutí blíže, jak když je soucit svatý k těm mrtvým ke všem víže. To na kosť, která zdola se ven dobývá křivá, i na lebku, jež holá, a bělí ji a zhřívá. To na šedou pleť zídce, kde mramor vsazen do ní, v němž rytíř starý líce, se opřev o meč, kloní. To na tabulky svítí a sešlé písma zlato, a vrací jméno žití, jež bylo žití vzato...

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

174. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ballada ze vsi. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Na starém hřbitově. ( K. Egor)
  3. TAJEMSTVÍ HROBU. (Xaver Dvořák)
  4. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  5. HORVATH. (Josef Svatopluk Machar)
  6. NAD ČERSTVÝMI HROBY. (Jan Červenka)
  7. ZA VÁCLAVEM VLČKEM. (Ferdinand Tomek)
  8. CESTA PŘES HROBY. (Karel Mašek)
  9. XLVIII Den letní zlaté ruce vztáh’ a žehná kraji, (Adolf Heyduk)
  10. Osika. (Augustin Eugen Mužík)