Píseň.

Antonín Klášterský

Píseň.
Na vísky hřbitov klidný, kde leží hrobů řada, jak smíru úsměv vlídný zář odpolední padá. To na hroby i na ty, jež propadnutí blíže, jak když je soucit svatý k těm mrtvým ke všem víže. To na kosť, která zdola se ven dobývá křivá, i na lebku, jež holá, a bělí ji a zhřívá. To na šedou pleť zídce, kde mramor vsazen do ní, v němž rytíř starý líce, se opřev o meč, kloní. To na tabulky svítí a sešlé písma zlato, a vrací jméno žití, jež bylo žití vzato... 35