Píseň zedníkova.

Antonín Klášterský

Píseň zedníkova.
Pod rukou mi roste zeď, síň hned bude hotova, přijde sem, co neviděť, mladý párek z venkova. Skryje zrakům zvědavým štěstí své tu nejvíce, jizba, kterou postavím, bude jistě ložnice. Teplý krb ji prohřeje, lampy svit ji vyzlatí, venku budou závěje, vichřice a vývrati. Ona celá k němu lne, on je stále u ní blíž, co ty, hnízdo útulné, všecko tady uvidíš! 78 Vzpomínky a polibky budou jejich zábava, až pak začne kolíbky hudba tady houpavá... Silná se mi, stěno, dař, polibky a děcka smích nesmí slyšet samotář, kdyby bydlel vedle nich! 79