Meditace.

Antonín Klášterský

Meditace. (Motiv z Dickensa.)
Tak neúhledné malé símě padne do hloubi země černavé a chladné. Je vlídně přijme země, máti stará, a vábný květ se zvedá z něho z jara. Zem dá mu sílu, vůni do kalicha a barev duhu na květy mu smíchá. Ty řek’ bys, že to sotva může býti, by toto símě také dalo kvítí. – My do země se klína také kladem’, ten s hlavou bílou, ten po žití mladém. Všech cesta různá sbíhá se jen k rovu. Jsme símě, z něhož klíčí život znovu? Nás také přijme země náruč měkká. Za símě květ, co vydá za člověka? 28