Poledne.

Antonín Klášterský

Poledne.
Poledne. Mrtvé leží tak pláně. Neslyšíš hnouti list se ni klas, vyrostlý zemi na těžké ráně. Zapadl skřivan do pole v ráz. Pod nohou pálí horoucí niva, zlatý a tvrdý, žhavený kov; cítíš, jak země k slunci se dívá láskou tak velkou, že nemá slov... 64