Stíny.

Antonín Klášterský

Stíny. Svému bratru Eduardovi.
Stíny otců velikých cítím často v kraj se chvět, nikdo z nás je neslyší, nikdo nezří jejich let. Ale člověk cítí to, že tou bílou, lehkou mhou,mhou ti, kdo dávno umřeli, přes tu naši zemi jdou. Stíny, stíny, mějte klid, co vás volá na tu zem? spěteSpěte v tmavých hrobkách svých, spěte tichým, tvrdým snem! – A my spáti nemůžem’, třeba žitím znaveny, ležíme tam ve chrámech pod těžkými kameny. Pod kameny z mramoru, po kterých vy šlapete, slyšíme vás volati pro ty křivdy staleté! – 50
Básně v knize Živým i mrtvým:
  1. báseň bez názvu
  2. Soucit.
  3. Poslední cesta.
  4. Pendant.
  5. Matka.
  6. Ubohý!
  7. Naděje.
  8. Stopy v sněhu.
  9. Ve čtyři hodiny.
  10. Učitelka.
  11. Kolébka.
  12. Knihy.
  13. Kalendář písařův.
  14. Housle.
  15. Kletba myslitelů.
  16. Svátek mrtvých.
  17. Meditace.
  18. Idylka hřbitovní.
  19. Jarní deštík.
  20. Píseň.
  21. Za mrtvou slávou.
  22. Za hvězdné noci.
  23. Zvony.
  24. Soše studenta v Klementinum.
  25. Husitský cep.
  26. Staré popelnici.
  27. Stíny.
  28. Zlaté snění.
  29. V dubnové náladě.
  30. První zeleni.
  31. Skřivanu.
  32. Kout lesa.
  33. Zlatými poli.
  34. Ranní obraz.
  35. Kus krajiny.
  36. Poledne.
  37. Sekáči z luk jdou.
  38. Poslední květ.
  39. Přírodě.
  40. Kulisy.
  41. Miláček lesa.
  42. Prosba.
  43. Dívčí jizba.
  44. Mezi knihami.
  45. Píseň zedníkova.
  46. Hračky divochů.
  47. Jantarová hrobka.
  48. Noc.
  49. Přibitý pták.
  50. Západ.