Noc.

Antonín Klášterský

Noc. Fr. X. Svobodovi.
Níž lehla teplá noc, já chodil po nábřeží, čas chvátal nad městem, zněl úder zvonů z věží, a fontán neumlk’ jak píseň nekonečná; nad zámkem táhla se jak stuha dráha mléčná. Ze stínů divadlo se k nebi pozvedalo, jak stále rostlo by, se zraku mému zdálo, v té světla zátopězátopě, svou velikostí děsíc, nad ním stál v úplňku modravý, velký měsíc. Pak padal, ukryl se za Musou při zábradlí, jíž v ruce varyto, zkad něha zvučí, kladli, že chvíli zdálo se, jak ve oblaka tmavá by světlo lila kol ta božská její hlava... 82