Soucit.

Antonín Klášterský

Soucit. Jak, přírodo, jsi vlídná! Leopardi.
Jen s bolestí se z místa může hnouti. Den stráví celý jizby ve zákoutí tak opuštěná – vše jde po své práci – a její povzdech do prázdna se ztrácí... Však v neděli, tu teprv smutno bývá, to v celém domě duše není živá, a ticho, mrtvé ticho, ticho všady. Tu k oknu belhá, jež jde do zahrady, a perutí hned větru jemné vání k ní všecku vůni puklých poupat shání, přes zídku šedou, žaluzie stinné k ní útlocitná réva výš se vine; hned ptáče sletí, sněť kde oknu blízká, jí šveholí a zasteskne a výská, a haluze jí kynou a se chvějí. Jde hrát si zlatý paprsk na klín její a hřeje, vodě motýlů k ní stero. Ó, soucit, paprsk, který letí v šero! [3]
Básně v knize Živým i mrtvým:
  1. báseň bez názvu
  2. Soucit.
  3. Poslední cesta.
  4. Pendant.
  5. Matka.
  6. Ubohý!
  7. Naděje.
  8. Stopy v sněhu.
  9. Ve čtyři hodiny.
  10. Učitelka.
  11. Kolébka.
  12. Knihy.
  13. Kalendář písařův.
  14. Housle.
  15. Kletba myslitelů.
  16. Svátek mrtvých.
  17. Meditace.
  18. Idylka hřbitovní.
  19. Jarní deštík.
  20. Píseň.
  21. Za mrtvou slávou.
  22. Za hvězdné noci.
  23. Zvony.
  24. Soše studenta v Klementinum.
  25. Husitský cep.
  26. Staré popelnici.
  27. Stíny.
  28. Zlaté snění.
  29. V dubnové náladě.
  30. První zeleni.
  31. Skřivanu.
  32. Kout lesa.
  33. Zlatými poli.
  34. Ranní obraz.
  35. Kus krajiny.
  36. Poledne.
  37. Sekáči z luk jdou.
  38. Poslední květ.
  39. Přírodě.
  40. Kulisy.
  41. Miláček lesa.
  42. Prosba.
  43. Dívčí jizba.
  44. Mezi knihami.
  45. Píseň zedníkova.
  46. Hračky divochů.
  47. Jantarová hrobka.
  48. Noc.
  49. Přibitý pták.
  50. Západ.