Zlaté snění.

Zlaté snění.
Co sníh mi, mráz? Sním dobu léta zlatou, až květy budou vonět pod mou patou, až přerostou kře parku hradby z latí, a pěšina se poli v klasech ztratí. Hned padne ve sny duše moje celá, jen vzpomenu, jak bzučet bude včela a zpívat pták, jak půjdu alejemi tak šťastný večer, krásou zpit a němý. Hned září půjdu a hned stínem stromů, sekáče potkám jdoucí s žatvy domů, pak děti, které uzlíky hub tíží, a modrý kouř se výš povine z chýží. Červánek shasne, večernice zatím plamének svitne. Do polí se ztratím poslouchat klasů zralých hudbu jemnou. A kam jen hnu se, měsíc půjde se mnou. [53] Blíž rybníka žab píseň bude zníti, a vodní slípka chrastit někde v sítí, pak tma se valem stáhne v kraj, jenž mlčí, však oheň hlídek vzplá jak zraky vlčí. A usne všecko. V hnízdech usnou ptáci, psi v boudách, v chatách člověk po své práci. Sám půjdu volně domů cestou temnou. A kam jen hnu se, měsíc půjde se mnou. 54