Jarní deštík.

Antonín Klášterský

Jarní deštík.
Ne klidný deštík z jara s nebe padá, by zkypřil drn, a rozkvetla sněť mladá. Víc klesá tam, kde cypřiš jest a akat: to na hroby jde samo nebe plakat. Jde na hrob starců, dětí na rov malý, pro něž se žádné oko nezakalí; jimž nikdo nedá slz ni modlitbičky, již sami, sami vždy i o dušičky. Jde na hrob těch, již ku zídce se tulí, již klesli jedem, dykou, lanem, kulí. A kolik v světě širém v rovu je jich, to spočítej si deštných na krůpějích! 34