První zeleni.

Antonín Klášterský

První zeleni.
Ty stromů zeleni, již jaro nese mladé nám v první teplé dni jak naděj s nebe slanou, jež ptákům přilétlým jsi rámem hnizdek všade, jež voníš do oken mi v jitra dobu ranou, ty jsi mi nad květy, jichž plno nyní jest na louce, po lese a podle polních cest. Ty čerstvá, svěží tak, již dosud nestřísnily ni prachu kotouče a nespálil dech vedra, ty plná jarních šťav a plná stromů síly, se oku usmíváš vstříc rozkošná a štědrá, jak z puků vylákal tě jarní deštík ven, a tebou celý svět je jako omlazen. A táhnou v řadách dni a tratí se a hynou i tón tvůj lahodný, tak světlý a tak čistý, sta květů růžových už v zeleň padne jinou, a k plodu zralému se žluté sehnou listy, jak těžká myšlénkou když duše řadou let. A přec jen nejkrašší ten čistý první vzlet! 57