Za hvězdné noci.

Antonín Klášterský

Za hvězdné noci.
Noc dlouhá a hluboká, zimní, a na nebi září sta hvězd, má země, ty nešťastná, zdřímni, vše zapomeň, co musíš nést! Ty rány, tu hanbu, ty hřeby a rouhání horší těch ran, co trnů pálí tě v lebi, co krve vpil český ten lán! Snad ve snu se bude ti zdáti, že úsměv ti po tváři šleh’, jak slyšela’s ze zdálí váti zas jarní a hojivý dech. A země má k nebi se dívá, jež modré a hvězdnaté tak – jak prapor nad hlavou splývá ten hvězdný, ten svobody znak... 37