Zlaté snění.
Co sníh mi, mráz? Sním dobu léta zlatou,
až květy budou vonět pod mou patou,
až přerostou kře parku hradby z latí,
a pěšina se poli v klasech ztratí.
Hned padne ve sny duše moje celá,
jen vzpomenu, jak bzučet bude včela
a zpívat pták, jak půjdu alejemi
tak šťastný večer, krásou zpit a němý.
Hned září půjdu a hned stínem stromů,
sekáče potkám jdoucí s žatvy domů,
pak děti, které uzlíky hub tíží,
a modrý kouř se výš povine z chýží.
Červánek shasne, večernice zatím
plamének svitne. Do polí se ztratím
poslouchat klasů zralých hudbu jemnou.
A kam jen hnu se, měsíc půjde se mnou.
[53]
Blíž rybníka žab píseň bude zníti,
a vodní slípka chrastit někde v sítí,
pak tma se valem stáhne v kraj, jenž mlčí,
však oheň hlídek vzplá jak zraky vlčí.
A usne všecko. V hnízdech usnou ptáci,
psi v boudách, v chatách člověk po své práci.
Sám půjdu volně domů cestou temnou.
A kam jen hnu se, měsíc půjde se mnou.
54