Stíny.

Antonín Klášterský

Stíny otců velikých cítím často v kraj se chvět, nikdo z nás je neslyší, nikdo nezří jejich let. Ale člověk cítí to, že tou bílou, lehkou mhou ti, kdo dávno umřeli, přes tu naši zemi jdou. Stíny, stíny, mějte klid, co vás volá na tu zem? Spěte v tmavých hrobkách svých, spěte tichým, tvrdým snem! – A my spáti nemůžem’, třeba žitím znaveny, ležíme tam ve chrámech pod těžkými kameny. Pod kameny z mramoru, po kterých vy šlapete, slyšíme vás volati pro ty křivdy staleté! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

483. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZBUZENÍ OPUŠTĚNÉHO ŽOLDNÉŘE. (Arnošt Ráž)
  2. Poslední chvíle. (Adolf Brabec)
  3. Na Bílé Hoře (Antonín Klášterský)
  4. Bořek. (Antal Stašek)
  5. Musa dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Brzo-li již ten můj národ zbude (František Sušil)
  7. HAVRAN. (Antonín Klášterský)
  8. MRTVINA (Jan Opolský)
  9. PADÁME NĚKAM (Arnošt Ráž)
  10. ASYL (Viktor Dyk)