PADÁME NĚKAM

Arnošt Ráž

Slyšíš, jak město pod námi hrobově mlčí a řeka lstivě se plouží od šerých břehů? Víš, co je mlčení hrobů? Tajemné lákání ticha? Víš, proč Tě tisknu tak k sobě, ruku Tvou ve svojí střehu? Nad prázdnem ztrnulí, zděšení propastí času cítíme konec, jenž setřese sny naše s čela. Cítíme dědictví věků, slzu, jež v tolika očích tolikrát nadarmo prolita, znovu a znovu se chvěla. A padáme někam. Však opřít’ se nelze, nemáme křídel. Ruce své sepjavše, k sobě se modlíme v letu. – Je vše jen záblesk. Brzy již dopadnem v hlubinu chladnou, střízliví bídou a s trpkým úsměvem marně líbaných retů.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

280. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pozdrav lesům. (Antonín Klášterský)
  2. MRTVINA (Jan Opolský)
  3. Naše řeky (Emanuel Miřiovský)
  4. Stíny. (Antonín Klášterský)
  5. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  6. Švihovský hrad. (Bohuslav Květ)
  7. Propast pekla. (Adolf Brabec)
  8. V zlé chvíli. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PÍSEŇ O ZVONECH. (Antonín Klášterský)
  10. Naděje. (Augustin Eugen Mužík)