Švihovský hrad.

Bohuslav Květ

Tu na tebe zří přísně celé věky... Hrad říční, na ostrůvku stromy zdobeném, jenž utvořen tu rameny je řeky, ční chmurně, střízlivě v svém rouše kamenném. Zazděná okna k lukám hledí slepě, že mrtvé Minulosti dech tě ovane, a přec ten staletý hrad velkolepě svou zasmušilou krásou tvoji mysl jme... A náhle přemítáš, kolik tu ctností v ten půvabný kraj český kolem zářilo a kolik těžkých vin a ukrutností se v pyšném tom kdys hnízdě panském zrodilo. Dnes jen jak výčitka dob dávných, temných ten starý památník v kraj svobodný již zří, však přec, když hrad ten v červáncích ční jemných k nebi, rád člověk o dějinách jeho sní...

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

604. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó, HRADY NAŠE TVRDÉ! (František Táborský)
  2. Skály. (Herma Pilbauerová)
  3. PADÁME NĚKAM (Arnošt Ráž)
  4. XXXI. K hrobu, (Adolf Heyduk)
  5. ASYL (Viktor Dyk)
  6. Minulost. (Jaroslav Vrchlický)
  7. (Jiný náčrtek z prázdnin 1862.) (Svatopluk Čech)
  8. VĚČNOST (Josef Kalus)
  9. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  10. Na rychtě. (Adolf Heyduk)