Minulost.

Jaroslav Vrchlický

Ó velké moře bez břehů a hrází, co stínů z tebe padá v lidskou duši, ta dědička tvá bědná sotva tuší, že tebou zatížená v žití vchází. Je oběť pudů, jak had sebou hází a hryže ohon svůj a zle se kruší, a bodnutí to nejmenší ji vzruší, plen předsudků je, dogmat, bludů, frásí. Faust chtěl se kdysi zbavit strašidel a duše moderní zas minulosti, a dědičnosti ok a osidel. I chvěje se a zmítá ve úzkosti, ji zdeptá, zříc však, že jest bez křídel, kam jen se pohne, vráží v prach a kosti.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

129. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Skály. (Herma Pilbauerová)
  2. MOST DUŠÍ. (Antonín Klášterský)
  3. Ó, HRADY NAŠE TVRDÉ! (František Táborský)
  4. SEN O KOŘENECH ZLA. (Vladimír Houdek)
  5. MRTVINA (Jan Opolský)
  6. ASYL (Viktor Dyk)
  7. HLAS MINULOSTI (Antonín Sova)
  8. Na starém bojišti. (Eliška Krásnohorská)
  9. JAROMÍR BORECKÝ. (Karel Mašek)
  10. Slavný pohřeb. (Ferdinand Tomek)