JAROMÍR BORECKÝ.

Karel Mašek

Luk tmavým smaragdem do černé noci tůně jdeš, ženo kajícná, pro slzy duši svojí, co v nevralgických snech ti v bledém srdci stůně jak černá příšera se k tvému kroku pojí. Ten hříchu starý vřed je připoután jí k hřbetu, ji v dálku bičuje a přec ji stihá vždycky, že klesá v extasi do bílých liljí kvetu a nehty do prsou si ryje asketicky. A zas se smýká dál – zář vlasu kolem hlavy ji šlehá do ňader a její hrdlo škrtí, dech míru kouzelný jí cesty nezastaví, jde jenom skácet se ve žlutou náruč smrti. Květ vášně posvátné se do ňader jí vedral – a znakem klesne pak na dlažbu mramorovou, do fiál stínů mdlých, gothických do kathedrál jen hříchů netvor zlý dál silou štve ji novou.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

513. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V HLOUBI TEMNOT. (Eliška Krásnohorská)
  2. MOST DUŠÍ. (Antonín Klášterský)
  3. Meluzina. (Augustin Eugen Mužík)
  4. MRTVINA (Jan Opolský)
  5. REZ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VYHNANEC (Arnošt Procházka)
  7. Bořek. (Antal Stašek)
  8. MANŽELSKÁ BALADA (Antonín Sova)
  9. LXIX. Jak ten vichr stromy třese, (Jaroslav Vrchlický)
  10. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)