XXIII. Zjihlá role roztouženě

František Leubner

Zjihlá role roztouženě lůno k setí odkrývají, slehlé rovy od jeseně hlouběji v tmy zapadají. Zavezou je prstí v smutku, obloží je novým drnem, k hlavám věrnou nezabudku, k srdci planou růži s trnem. Kdo hrob nosí v živé hrudi, mrtvinu kde kámen hněte, – Vesna už ji neprobudí, kámen kvítím nezakvete.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

106. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PAMÁTCE BEDŘICHA SMETANY. (Ferdinand Tomek)
  2. Starý hrob (Emanuel Miřiovský)
  3. Osamělý koutek. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  4. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  5. L. Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných, (František Leubner)
  6. XXVI. Mně zdálo se, žes umřela; (Vítězslav Hálek)
  7. Píseň. (Antonín Klášterský)
  8. Na židovském hřbitově. (Otakar Mokrý)
  9. Na starém hřbitově. ( K. Egor)
  10. SEN JEPTIŠKY. (Vladimír Houdek)