Soucit zimy.

Antonín Klášterský

Soucit zimy.
Dva vedle sebe hroby ležely. Z nich vysoký byl jeden, z drnu lem vždy svěží měl a planul květů stem a kropen býval každou neděli. Druhý byl rozryt motyk ocelí, Bůh ví, zda hrobník věděl, kdo spí v něm, tak pomalu se prokopával v zem a opuštěn byl, sám rok po celý... A přišla zima, hřbitov byl tak tich, a oba hroby bílý zavál sníh, jen kříže čásť se dívala ven skrovná. A mně, ač sterou polámala sněť, se zima vlídnou, dobrou zdála teď, že všecko stejně a tak tiše srovná. 126

Kniha Spadalé listí (1890)
Autor Antonín Klášterský