XIII.   Také to Slunce ohnivé

Jan Neruda

XIII.

Také to Slunce ohnivé Také to Slunce ohnivé
 pomalu pousíná, přijde i jeho hodinka, zhasne a mrtvě zsiná. A jen když za čas planeta na prsa zpět mu skane, zase pak dávným plamem svým na chvíli ještě vzplane. Ach což ta láska mateřská přes časy, přes hrob hoří, neumrazíš jí na horách, neuhasíš jí v moři! Matičce dášli do hrobu na prsa dítě její, ještě se vpadlé, ztlelé rty radostí pozachvějí. 25
Básně v knize Písně kosmické:
  1. I.   Letní Ty noci zářivá,
  2. II.   Když k Vám vesel hledím, zlatá Vy kuřátka,
  3. III.   Ach, jaké to blaho: poležet
  4. IV.   Což třepotá se to tu hvězdiček,
  5. V.   Snad jiní jinak uvidí –
  6. VI.   Věřte, že také hvězdičky
  7. VII.   Po nebi hvězdic je rozseto,
  8. VIII.   Poeto Světe! co jsi aeón prožil,
  9. IX.   Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách,
  10. X.   Paprsku s Alkyony mé,
  11. XI.   V pusté jsme nebeské končině,
  12. XII.   Všechny ty vířivé planety,
  13. XIII.   Také to Slunce ohnivé
  14. XIV.   Zem byla dítětem; myslela,
  15. XV.   Měsíček, pěkný mládenec,
  16. XVI.   Báječně krásný to předc byl sen,
  17. XVII.   Měsíček že je mrtvý muž?
  18. XVIII.   Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení
  19. XIX.   Oblaky Země jsou synové tkliví,
  20. XX.
  21. Čím člověk já ve světů kruhu jsem?
  22. XXI.
  23. Jak lvové bijem o mříže,
  24. XXII.   Seděly žáby v kaluži,
  25. XXIII.   Že skály již Země plameny
  26. XXIV.   Dík budiž Vám, zlaté hvězdičky,
  27. XXV.   „Vlast svou máš nade vše milovat!“
  28. XXVI.   Vzhůru již hlavu, národe,
  29. XXVII.   Kdo měkkým je, ten bídně mře!
  30. XXVIII.   Slunce je hvězda proměnná
  31. XXIX.   Měsíček mrtvý – budoucnost,
  32. XXX.   Děj Země je krátce jen vyprávěn,
  33. XXXI.   Zelená hvězdo v zenitu,
  34. XXXII.   Myslím, že malý Měsíček
  35. XXXIII.   Již vyznám se ze všech hříchů svých,
  36. XXXIV.   Promluvme sobě spolu,
  37. XXXV.   Přijdou dnové, léta, věky, věkův věky.
  38. XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek,
  39. XXXVII.   Ty věčné hlasy proroků,
  40. XXXVIII.   Až planety sklesnou k Slunci zpět