XIV.   Zem byla dítětem; myslela,

Jan Neruda

XIV.

Zem byla dítětem; myslela, Zem byla dítětem; myslela,
 ona že vesmíru pyšný střed a k vůli ní Slunce i obloha a celý širý Svět. Přišlo jí také už poznání, divně se chvěje jí srdce dnes, a je jí jak panence rozkvětlé, když vešla v první ples. Po sále hvězdy se chechtají: „Velký svět není jí ještě znám, však – hezounká, milounká panenko – Ty’s za to známa nám! Na Tebe my jsme už hleděli, když byla’s v poupěti drobný květ, když rostla jsi do krásy – samý sen a sobě celý svět!“ 26 Měsíček čekal hned u vchodu: „Panenko, žádám Vás – ať tak dím – za taneček první a poslední a za ty mezi tím!“ 27
Básně v knize Písně kosmické:
  1. I.   Letní Ty noci zářivá,
  2. II.   Když k Vám vesel hledím, zlatá Vy kuřátka,
  3. III.   Ach, jaké to blaho: poležet
  4. IV.   Což třepotá se to tu hvězdiček,
  5. V.   Snad jiní jinak uvidí –
  6. VI.   Věřte, že také hvězdičky
  7. VII.   Po nebi hvězdic je rozseto,
  8. VIII.   Poeto Světe! co jsi aeón prožil,
  9. IX.   Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách,
  10. X.   Paprsku s Alkyony mé,
  11. XI.   V pusté jsme nebeské končině,
  12. XII.   Všechny ty vířivé planety,
  13. XIII.   Také to Slunce ohnivé
  14. XIV.   Zem byla dítětem; myslela,
  15. XV.   Měsíček, pěkný mládenec,
  16. XVI.   Báječně krásný to předc byl sen,
  17. XVII.   Měsíček že je mrtvý muž?
  18. XVIII.   Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení
  19. XIX.   Oblaky Země jsou synové tkliví,
  20. XX.
  21. Čím člověk já ve světů kruhu jsem?
  22. XXI.
  23. Jak lvové bijem o mříže,
  24. XXII.   Seděly žáby v kaluži,
  25. XXIII.   Že skály již Země plameny
  26. XXIV.   Dík budiž Vám, zlaté hvězdičky,
  27. XXV.   „Vlast svou máš nade vše milovat!“
  28. XXVI.   Vzhůru již hlavu, národe,
  29. XXVII.   Kdo měkkým je, ten bídně mře!
  30. XXVIII.   Slunce je hvězda proměnná
  31. XXIX.   Měsíček mrtvý – budoucnost,
  32. XXX.   Děj Země je krátce jen vyprávěn,
  33. XXXI.   Zelená hvězdo v zenitu,
  34. XXXII.   Myslím, že malý Měsíček
  35. XXXIII.   Již vyznám se ze všech hříchů svých,
  36. XXXIV.   Promluvme sobě spolu,
  37. XXXV.   Přijdou dnové, léta, věky, věkův věky.
  38. XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek,
  39. XXXVII.   Ty věčné hlasy proroků,
  40. XXXVIII.   Až planety sklesnou k Slunci zpět