XXVII.   Kdo měkkým je, ten bídně mře!

Jan Neruda

XXVII.

Kdo měkkým je, ten bídně mře! Kdo měkkým je, ten bídně mře!
 Aj, lide, vzhůru k nebi zrak: velká ta světla – samý drak – had hadali nepozře, drakem se nestane! Boj, všude boj, kam oko zře! I věčné slunce, chceli žít, musí se kolem s slunci bít – had hadali nepozře, drakem se nestane! Klam, v národech že láska vře! Ach neposlouchej hravých vnad, živli chceš být, buď lačný had – had hadali nepozře, drakem se nestane! 48
Básně v knize Písně kosmické:
  1. I.   Letní Ty noci zářivá,
  2. II.   Když k Vám vesel hledím, zlatá Vy kuřátka,
  3. III.   Ach, jaké to blaho: poležet
  4. IV.   Což třepotá se to tu hvězdiček,
  5. V.   Snad jiní jinak uvidí –
  6. VI.   Věřte, že také hvězdičky
  7. VII.   Po nebi hvězdic je rozseto,
  8. VIII.   Poeto Světe! co jsi aeón prožil,
  9. IX.   Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách,
  10. X.   Paprsku s Alkyony mé,
  11. XI.   V pusté jsme nebeské končině,
  12. XII.   Všechny ty vířivé planety,
  13. XIII.   Také to Slunce ohnivé
  14. XIV.   Zem byla dítětem; myslela,
  15. XV.   Měsíček, pěkný mládenec,
  16. XVI.   Báječně krásný to předc byl sen,
  17. XVII.   Měsíček že je mrtvý muž?
  18. XVIII.   Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení
  19. XIX.   Oblaky Země jsou synové tkliví,
  20. XX.
  21. Čím člověk já ve světů kruhu jsem?
  22. XXI.
  23. Jak lvové bijem o mříže,
  24. XXII.   Seděly žáby v kaluži,
  25. XXIII.   Že skály již Země plameny
  26. XXIV.   Dík budiž Vám, zlaté hvězdičky,
  27. XXV.   „Vlast svou máš nade vše milovat!“
  28. XXVI.   Vzhůru již hlavu, národe,
  29. XXVII.   Kdo měkkým je, ten bídně mře!
  30. XXVIII.   Slunce je hvězda proměnná
  31. XXIX.   Měsíček mrtvý – budoucnost,
  32. XXX.   Děj Země je krátce jen vyprávěn,
  33. XXXI.   Zelená hvězdo v zenitu,
  34. XXXII.   Myslím, že malý Měsíček
  35. XXXIII.   Již vyznám se ze všech hříchů svých,
  36. XXXIV.   Promluvme sobě spolu,
  37. XXXV.   Přijdou dnové, léta, věky, věkův věky.
  38. XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek,
  39. XXXVII.   Ty věčné hlasy proroků,
  40. XXXVIII.   Až planety sklesnou k Slunci zpět