XIV. Zem byla dítětem; myslela,

Jan Neruda

XIV.

Zem byla dítětem; myslela, Zem byla dítětem; myslela,
ona že vesmíru pyšný střed a k vůli ní Slunce i obloha a celý širý Svět. Přišlo jí také už poznání, divně se chvěje jí srdce dnes, a je jí jak panence rozkvětlé, když vešla v první ples. Po sále hvězdy se chechtají: „Velký svět není jí ještě znám, však – hezounká, milounká panenko – Ty’s za to známa nám! Na Tebe my jsme už hleděli, když byla’s v poupěti drobný květ, když rostla jsi do krásy – samý sen a sobě celý svět!“ 26 Měsíček čekal hned u vchodu: „Panenko, žádám Vás – ať tak dím – za taneček první a poslední a za ty mezi tím!“ 27

Kniha Písně kosmické (1878)
Autor Jan Neruda

Další vydání

XIV. Zem byla dítětem; myslela, v knize Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)