OD MRTVÝCH K ŽIVÝM.

Antonín Sova

OD MRTVÝCH K ŽIVÝM.
Až pohrbíš, až pohrbíš a zakopáš, přej podsvětí tomu, jenž slůvka nedí... Až zoufale za ním zavoláš, ty nedočekáš se odpovědi... A ztěžka se ztišíš... Tvá láska, mníš, je navždy už v zemi zakopána, a že se už nikdy nevzchopíš a nikým tak nebudeš milována... Však vzchopíš se přece... A cestou pak si všimneš, jak primule zlatě hoří... Kraj vlnami obilí zasvítí v zrak, zdi hřbitovní oblije zlatem svých moří... Až ze hřbitovních pak vyjdeš vrat, tvůj těžký vlas vzeplá borově rusý... A oči tvé počnou se přec jen smát vstříc všemu, co žíti chce a musí... 82