HLEDÁNÍ.

Antonín Sova

HLEDÁNÍ.
K nám dálky mluví tmou, svou neprůzračnou temnotou... Za novým bohem jdem... A přejdem lán, jenž naší krví zaléván... Náš sestárlý bůh s anděly svými spí tvrdě, zahalen v dýmy... Musíme dobří, silní, velcí být, bůh starý v nás spí-li, jak nástroj věčné touhy znít i věčné síly... Ráj najdeme nový? Kdo ví? Kdo ví? Ó buďme milosrdní však: kdo zdrží nás a zaskočí, rozžhněme tomu do očí svou pochodeň, jež jiskří v mrak....mrak... Bůh zahalen v oblačné dýmy s anděly dřímá svými... a lán chce krví kvést... 79 Ó, cesta dlouhá jest... Vzplá hvězda, jež nás může vést tmou neprůzračnou, hlubokou?... Bude bůh nový za tou tmou?... 80