ODEVZDÁNÍ.

Antonín Sova

ODEVZDÁNÍ.
Dech noci květnový nad rovinami... V šumícím březoví jsme sami, sami, sami... Ty za ruku mne vem‘... Chci s tebou jíti... Hle, měsíc nad lesem tak podivně svítí... Chci hrobař sladký být všeho, co bylo...,bylo,... v tvém srdci vykoupit svou naděj i své dílo... Ó sladký! Já se vzdám věrně a němě... Ó veď mne, kam chceš sám... Co chceš mít ze mne? 119 Ženu, jež pochopí dnů smysl, doby, mnou ryté podkopy, oživlé hroby... Ženu, jež pohřbívá, jdouc křísit zítra... Tu, která rodívá v sváteční jitra... 120