I. Tak, jak jsi žila, odešla jsi, tiše,

Antonín Klášterský

Tak, jak jsi žila, odešla jsi, tiše, a svatý mír jen zářil s tvojí líce, jak na oltáře větrem, který dýše, by shasla bílá svíce. „Za týden zemru,“ řekla’s tichým hlasem a pak už jen jsi modlila se stále a s mrtvým dědem hovořila časem, jenž zval tě v šeré dále. Zpol ve snách s dětmi mluvila’s a vnuky, jak stáli by ti lože u pelesti, těm radila jsi pevně snášet muky, těm žehnala jsi k štěstí. A týden přešel – zdřímnula jsi v snění, a svatý mír jen zářil s tvojí líce, a sen tvůj sladký neměl probuzení. Kdo moh’ by přát si více?

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

339. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NESMÍŘENÝ. (Adolf Heyduk)
  2. 213. Tu se víko rakve starobylé (Jan Kollár)
  3. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  4. Na pohřbu dítěte. (Adolf Heyduk)
  5. Nad popelem chotě (Jiljí Vratislav Jahn)
  6. Hřbitove tichý. (Růžena Jesenská)
  7. ZVONY DOMOVA. (Adolf Heyduk)
  8. Žádaný pohřeb (Emanuel Miřiovský)
  9. Matka a dcera. (Vojtěch Lešetický)
  10. KAPLI U HORY KUTNÉ. (Vladimír Houdek)