NESMÍŘENÝ.

Adolf Heyduk

Tichounká jsi, útloučká a malá, ale velmi jsi mě oklamala, na smrt jsi mé duši ublížila, zaplať ti to pánbůh, moje milá. Až uslyšíš smrt mou z lesa strany, neber kněze, nedej zvonit hrany, bez zvonů v hrob tělo ulož tlící, pukly by vám zvony na zvonici. Pukly by vám; srdce mého žaly provazy by se vám přetrhaly, zvonice by na vás náhle spadla, vždyť má duše lsti tvé jedem zvadla.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

258. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONY DOMOVA. (Adolf Heyduk)
  2. Na pohřbu dítěte. (Adolf Heyduk)
  3. Nuž – strojte mne... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  4. Dnes zajdem sobě na hřbitov, (Gustav Dörfl)
  5. XXXII. Milko! ptáš se, jaký pohřeb (František Karel Drahoňovský)
  6. XXIX. Kmocháčku, mně pantáta Život umřel. (František Leubner)
  7. PO LÉTECH. (Bohdan Kaminský)
  8. PAX VOBISCUM! (Alois Věkoslav Haber)
  9. I. Tak, jak jsi žila, odešla jsi, tiše, (Antonín Klášterský)
  10. U kostela. (Hanuš Věnceslav Tůma)