PAX VOBISCUM!

Alois Věkoslav Haber

Moje ze všech nejmilejší, jenom žádnou muziku, nedávej mně hrany zvonit, pochovej mě bez křiku. K čemu smutné promenády, s prapory a se věnci, špalíry a fakulemi, pohřebními zřízenci? To víš dobře, v žití celém že jsem neměl poklidu, po mé smrti, kdo pak to ví, zda jej potom nabydu? Nech mě spálit! Tak si získáš o mne zásluh po smrti. A můj popel? Ať se vichrem do všech úhlů rozletí! A tak když mnou v dešti, větru pole hnojit budete, moje tělo, moje duše v rudém máku rozkvete!

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

287. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONY DOMOVA. (Adolf Heyduk)
  2. XLIV. Já přišel po stech letech k hrobu, (Vítězslav Hálek)
  3. APOSTROFA. (Adolf Racek)
  4. NESMÍŘENÝ. (Adolf Heyduk)
  5. Duma. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Nuž – strojte mne... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  8. 10. Nový život. (Jaromír Březanovský)
  9. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  10. MATCE. (Adolf Brabec)