PAX VOBISCUM!

Alois Věkoslav Haber

PAX VOBISCUM! Karlu Vohryzkovi.
Moje ze všech nejmilejší, jenom žádnou muziku, nedávej mně hrany zvonit, pochovej mě bez křiku. K čemu smutné promenády, s prapory a se věnci, špalíry a fakulemi, pohřebními zřízenci? To víš dobředobře, v žití celém že jsem neměl poklidupoklidu, po mé smrti, kdo pak to ví, zda jej potom nabydu? Nech mě spálit! Tak si získáš o mne zásluh po smrti. A můj popel? Ať se vichrem do všech úhlů rozletí! A tak když mnou v dešti, větru,větru pole hnojit budete, moje tělo, moje duše v rudém máku rozkvete! 20