PO DLOUHÉ ZIMĚ.

Alois Věkoslav Haber

PO DLOUHÉ ZIMĚ.
U mého lože, v němž chladno tak dlouho již vládne, jsi stanula s útrpností a rozehřála’s je... rozechvělý polibek tiskneš v smutné mé čelo – Chápeš ten smutek, jenž rozplizle sedí neúprosný a surový na mojí duši? Já plakal s Tebou... Srdce se chvělo smíseným pocitem tepla a zimy... Ty dlouhé zimy stonavého mládí jsi přišla zničit teplem své lásky! Snad půjdeš se mnou v zahradu onu, kde rdí se mák planý a kde zoufale chrpy o milost prosí, žalmy štkajíce. Ubohá, ztrýzněná vzpínáš bílé své ruce... Eh, – k čemu to všechno? Pěstí rozdrtím, co staví se v cestu, a v ruinách toho gotický zbuduji chrám Jediné Lásce! – Cítíš ten vzdor, jenž duší se line?! 12
Básně v knize Listopad...:
  1. PÍSEŇ VSTUPNÍ.
  2. RUDÝ KVĚT.
  3. POSLEDNÍ DIAGNOSA: l. P. T.
  4. MEMENTO MORI.
  5. MARCHE FUNEBRE.
  6. ÓDA IDEÁLNÍ.
  7. TREST SMRTI.
  8. DVĚ DATA Z HISTORIE.
  9. VÝKŘIK.
  10. PO DLOUHÉ ZIMĚ.
  11. DER ARME TEUFEL.
  12. INTERNATIONÁLNÍ.
  13. TOUHA...
  14. KVAPÍK.
  15. PÍSEŇ PIRÁTA.
  16. BYL PRVNÍ MÁJ...
  17. MOTIV NA KARMAŇOLU.
  18. PAX VOBISCUM!
  19. POCHOD.
  20. PÍSEŇ KOSMICKÁ.
  21. TO BUDE...