II.
Jak druhdy vavříny a kvítí,
Jak druhdy vavříny a kvítí,
co neustával potlesk hřmíti,
se sypávaly k nohám Tvým
a umění tvé čisté, ryzí,
jak často slavil v řeči cizí
nadšených pěvců zvučný rým!
Kdo byl by řekl, den že bude,
kdo sotva jedno dítko chudé
z té bohaté žně úspěchů
na rakev Tvoji skane v tichu
v tu chladnou, černou mrtvých líchu
v slz přívalu a povzdechů.
Jež těšívalas písní svojí
a sílila ve těžkém boji,
kde byli, když tvůj čerstvý hrob
na rakev Tvoji čekal chtivý?
Jen kněze hlas zněl zádumčivý
a na Tvé rakve tvrdý strop
34
Jenjen padly kapky vody svaté,
však slzy horké, láskou vzňaté
ty v prázdno tekly později
a z očí těch, již doma klečí, –
co píseň slední v rodné řeči
já váhavě Ti zapěji.
35