VIII. Nelze, nelze zapomníti

Jaroslav Vrchlický

VIII.
Nelze, nelze zapomníti Nelze, nelze zapomníti
 onen večer plný kouzla, plný snivé poesie, kdy Ty u nás naposledy zpívala jsi, bolest v duši, Amneris. Stále před sebou zřím v duši závěreční velkou scénu: V hrobku vstoupila juž Aida za milencem, nad nimi jen klečí v pláči zoufající Amneris. Klečí s velkým žalem v duši jako socha, jako přelud... Dole ti se objímají, heroicky jdou vstříc smrti, ve výši jen klečí sama Amneris. Scena ta mi přišla v mysl, když jsem zvěst čet’ o tvé smrti: Scena věčnosti a světa přede mnou se otevřela, jiní milenci a jiná Amneris. 44 Milenec slul Smrt a seděl v říši stínů, v jeho náruč Ty jsi tiše sestoupila, nahoře kdo zůstal klečet, my jsme byli, zoufající Amneris. Zasnoubena králi stínů ticha po jeho dlíš boku, piješ z rtů mu zapomnění; snad Jsi šťastná, klid je štěstí, – leč kdo ptá se po té smutné Amneris? 45
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,