Zas jeseň promluvila...

Xaver Dvořák

Zas jeseň promluvila k srdci mému, hlas její vůně květů uvadlých, šum listí suchých v mísce vodojemu, kde vlnek zlatých zmlknul roj a smích. V plášť mlhy zahalena tiše kráčí, do oken mých se smutně zadívá; hled její plný slz, a v tichém pláči dál stoupá pustým krajem truchlivá. – Ó jeseň žití mého zádumčivá! ó zůstaň u mne aspoň na chvíli; mně teskno tak, a v duši se mi stmívá, kde zašlé sny se zase vzbudily. Svou hlavu k ňadrům zvolna v žalu skláním; já nechci, nechci více vzpomínat, pryč snové, jež se slétáte k mým skráním; nač starý žár zas rozdýmat? Nač rušíte mě ještě v podjeseni, kdy srdce netouží víc po štěstí, kde nebe snů se více nezrůmění, a květ jen na hrobech jich šelestí...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

19. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. PRŮVODEM. (Adolf Heyduk)
  4. V OKNĚ MÉ SVĚTNIČKY (Josef Kuchař)
  5. ÚTĚCHA (Stanislav Kostka Neumann)
  6. U NÁS V POLÍCH... (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Evakuace. (Ferdinand Písecký)
  8. XXXI. Včera toulal jsem se krajem, (Adolf Heyduk)
  9. Červ. (Alfons Breska)
  10. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)