Štěstí člověka.

Xaver Dvořák

O, jaké kouzlo k vám mě táhne, mé dítky! když jdu od vás zpět, když k foliantům ruka sáhne, hned o vás musím přemýšlet. A zasednu-li ku pianu, hned v jeho zvuk váš splývá hlas; před vaším zjevem všady stanu a myslím na vás vždycky zas. I vzpomínám, co s vámi dlívám, jak žití mé se změnilo; ta láska, již v hloub ňader skrývám, teď na ní poupě rozvilo! Teď chápu: proč má vesna růže, proč láska má své objetí, – zda nebe bez hvězd býti může a člověk šťasten – bez dětí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

90. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Matce. (Václav Jaromír Picek)
  2. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  3. PÍSEŇ (Antonín Klášterský)
  4. Jak divnou hraje na klavíru (Viktor Dyk)
  5. Kdes hoboj lká... ( K. Egor)
  6. PAUSA. (Emanuel z Čenkova)
  7. VODA. (Otakar Theer)
  8. LIST Z DENNÍKU. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Na podobizně. (Xaver Dvořák)
  10. Mému klavíru. (Ferdinand Tomek)