Naději.

Xaver Dvořák

Naději.
Co nám by život byl, ach, nebýt tebe, ty dítě soucitu! Tys smavé nebe, kam zraky vlhké obracíme vždycky, v tmu zoufalství kdy rve nás osud lidský; kdy na kříž trpkosti nás zvolna vbíjí, nám neseš kalich, z něhož rtové pijí zas nadšení a sílu, archanděle! Kdy v boji věčném srdce klesá smělé, tys štítem mu a pancířem jsi duší, jejž rány nejtěžší pak nerozkruší; jsi měsíce zář tichá, usmívavá: ten z klínu noci jenom plachý vstává; ó v jeho třpytu zkvétá vše: květ stlelý, poušť mrtvá i ten hřbitov osamělý; vše plno něhy, kam zář jeho padá, a dokud noc – on nikdy nezapadá. 96

Kniha Stínem k úsvitu (1891)
Autor Xaver Dvořák