DĚTI DEKADENCE.

Jaroslav Vrchlický

Jsme děti dekadence – není o tom sporu, jsme mdlí, a začínáme vždy přec nové tance, chcem žíti veršem, štětcem, dlátem, ve mramoru – jsme děti dekadence. Chcem volni být, nezapřem v sobě psance, dost síly máme každou provrtati horu, svou duši zladit troubadourů ve romance. Však podléháme v prvním skutečnosti vzdoru, jsme nicky idealu, desky resonance, jsme pouze tříští puklých meteorů, jsme děti dekadence.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

128. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Prosba. (Bohuslav Květ)
  2. PŘÁNÍ (Jan Neruda)
  3. Z LISTU – (Fred Grygar)
  4. DEN (Antonín Sova)
  5. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  6. SONET. (Antonín Klášterský)
  7. PAUSA. (Emanuel z Čenkova)
  8. BÁSNÍCI (Antonín Sova)
  9. Znělka. (Ludvík Lošťák)
  10. Díky hudci. (Antonín Sova)