DĚTI DEKADENCE.

Jaroslav Vrchlický

DĚTI DEKADENCE.
Jsme děti dekadence – není o tom sporu, jsme mdlímdlí, a začínáme vždy přec nové tance, chcem žíti veršem, štětcem, dlátem, ve mramoru – jsme děti dekadence. Chcem volni být, nezapřem v sobě psance, dost síly máme každou provrtati horu, svou duši zladit troubadourů ve romance. Však podléháme v prvním skutečnosti vzdoru, jsme nicky idealu, desky resonance, jsme pouze tříští puklých meteorů, jsme děti dekadence. 14