SPOUTÁNI.

Jaroslav Vrchlický

SPOUTÁNI.
Ach, spoutáni! Pro život celý, již od prvního setkání, ty vzdechy, nářky v sny nám zněly – jsme spoutáni! Vlas černý jako havraní, rty, jež se touhou rozechvěly, a víčka, jimž jest do spaní. Slyšíš to temné cinkání? To pouta! Srdcí tluk to vřelý, jen k sobě blíž, ať vyhnáni jsme z Ráje! – My se rádi měli, nechť spoutáni! 33