LÁSKA A POESIE.

Jaroslav Vrchlický

Ty musily se potkat vždycky spolu, bez jedné druhou nelze myslit sobě, ty u jednoho zasedly vždy stolu, šly hájem, tisknouce si ruce obě, ty musily se potkat vždycky spolu. Klín plný růží žhavých ve plápolu si Poesie nesla v každé době, i tenkrát, Láska když šla za ní v bolu. „Nač máš ty růže?“ šeptla Láska v mdlobě, „Tvé rány, sama blaha na vrcholu, bych zahrnula jimi na tvém hrobě, bych jimi, sestro, zastřela zrak tobě, my musíme vždy potkati se spolu!“

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

691. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Jak jsme tu mladí, přátelé, tak smavě zříme do světa, (Josef Kubelka)
  2. Jakubu Seifertovi po prvním představení veselohry „Noc na Karlštejně“. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V RŮŽÍCH (Jaroslav Vrchlický)
  4. Můj stolek... (Růžena Jesenská)
  5. DRAHÝM DĚTEM (Jaroslav Vrchlický)
  6. Na věky! (Alois Škampa)
  7. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  8. SLOKY. (František Kvapil)
  9. Růže. (Alois Škampa)
  10. XXVI. Májová kouzla. (Adolf Heyduk)