Sonet – prolog.

Josef Svatopluk Machar

Poeto, já jsem viděl z dáli, jak v této zimě mrazivé ten život drsný, neurvalý ti slední květy z duše rve, jak každý po zemi se válí, jak po nich šlapou nohy tvé – nuž, já je vložím v herbář malý do těchto bílých listů zde... Bez barvy, vůně, bez svěžesti – čím mohou koho zvábiti? Ti, jimž čas orval ratolesti, snad přec tu vůni vycítí i svěžesť, kterou mívaly, když ještě v duši zkvítaly...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

422. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLIX. Vyrůstá záře, stále se jasní, (Adolf Heyduk)
  2. XVII. Rád zřím z jara na větvici první lístek svěží, (Jaroslav Vrchlický)
  3. IX. PRVNÍ SNÍH. (Josef Kuchař)
  4. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  5. LÁSKA A POESIE. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jakubu Seifertovi po prvním představení veselohry „Noc na Karlštejně“. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Vánoční strom. (Herma Pilbauerová)
  8. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  9. I. Životem svěžím chví se země – (Rudolf Pokorný)
  10. SLEČNĚ. (Adolf Brabec)