LÁSKA A POESIE.

Jaroslav Vrchlický

LÁSKA A POESIE.
Ty musily se potkat vždycky spolu, bez jedné druhou nelze myslit sobě, ty u jednoho zasedly vždy stolu, šly hájem, tisknouce si ruce obě, ty musily se potkat vždycky spolu. Klín plný růží žhavých ve plápolu si Poesie nesla v každé době, i tenkrát, Láska když šla za ní v bolu. „Nač máš ty růže?“ šeptla Láska v mdlobě, „Tvé rány, sama blaha na vrcholu, bych zahrnula jimi na tvém hrobě, bych jimi, sestro, zastřela zrak tobě, my musíme vždy potkati se spolu!“ 34