DĚTSKÉ SNY.

Jaroslav Vrchlický

DĚTSKÉ SNY.
I. I.
Táhnou tiše nad kolébkou, samé zlato; hravě spřáhnou s těmi se, jež starce lebkou táhnou.
Andělé tak v struny sáhnou, dítě slyší hudbu hebkou, po níž staří marně práhnou. Puk a Víly chůzí křepkou, Morgana též vzdušnou trepkou po špičkách se tiše nahnou... Zlaté sny dál nad kolébkou táhnou. 51
II. II.
Matka pouze i v snu vidí, jaká snů těch honba sladká, rhytmem srdce sny ty řídí matka.
Všecko v nich jest její látka, ani smích ji neošidí hrdliček, jich v kleci hádka. Zvědavý sem Měsíc slídí, přes mříž přehoup’ se i vrátka. Marno! V dětské sny jen vidí matka. 52
III. III.
Do oken šedé můry bijí a z kamen plamen šlehá ven, cos šeptá si Puk s Titanií, od stropu stíny jdou, se síjí do oken.
Svět proměnil se v poesii, v ráj jizba, a to všecko jen, že víčka děcka snové kryjí. Jdou po špičkách, se honí, míjí, a každý z nich jest vyzlacen tou láskou matky, jež se zpíjí, sny budoucna – Pst, můry bijí do oken. 53
IV. IV.
Hlavičko zlatá, sny jsi líbeznými jak vínkem královským spjata, Bůh tě dny pozděj dař a blaženými, hlavičko zlatá!
Tvůj končí svět za okny zamženými, čas ale divoký hřebec dál chvátá, cval jeho nestaví nejlepší rýmy. Snové jdou tiše... lehká jich pata, stínem skráň přeletí, matka jde s nimi... Kéž nezvíš, co jest lítost a ztráta, kéž tyto sny jsou až do smrti tvými, hlavičko zlatá! 54
V. V.
Každým dnem ty rosteš, sladké dítě, rosteš, sladké dítě, kudy jdem’, Mab ti stkává pohádek svých sítě každým snem.
Což já mohu, vzdálený jenž jsem? Vzpomenout jen v let a okamžitě, o tobě se těšit zprávám všem. Jistě v lásky nejpevnější sítě chyt’ jsem rybku štěstí, nedá zem lepší, ať má radost pozdraví tě každým dnem. 55
VI. VI.
U kolébky tvojí v koutě prapodivný hluk zaslechl jsem v podvečerním šeru v nepokoji, přihléd’ jsem, tam stáli Oberon a Puk u kolébky tvojí.
Melusina, Mab a skřetů celý pluk, elfů v květech žijících, nymf v zdroji; hlavy dohromady tiskly v šumný shluk. Všecky divy přetřásaly z lesů, vod i luk, v sen je tkaly duhy pentlí, kterou spojí kol tvých spánků... jakby náhle motýl ťuk v zlatý zvonek, zmizely... Jen chvěl se táhlý zvuk u kolébky tvojí... 56