MŮJ BOŽE!.

Jaroslav Vrchlický

MŮJ BOŽE!.
Můj Bože, což jsem pro klid hrobů zralý? Tak často ptám se raněn v duše střed. Což moje keře všecky oprchaly a pro Naděj tam nezbyla snět? Co chtěl jsem, doufal, všecko je tak v dáli? A kolem faleš, lhostejnost a led? Kdo vyšli se mnou, dnes by se mi smáli? – Můj Bože! Proč jen se písní sloky dále valí,valí jak vlny moře, písku bezpočet? Proč staré rány dále v srdci pálí? Proč zbyl jsem žebrák v cestě chor a bled, že v otázku se výčitkou chví ret: Můj Bože? 133