DENNÍK DUŠE.

Jaroslav Vrchlický

DENNÍK DUŠE.
Mé duše denník protivná je kniha. Proč, kdo mne nutí denně do ní psát? Na bedrách mojich leží věků tíha, a já jsem znaven tak, že šel bych spat. Ať v oblacích se váha soudu zdvihá, já doved’ vždy být štěstí svého kat; vše poklady svět vždy moh’ bráti rád mé duše. Zda zbude po mně jediná jen rýha? Já do každé své símě rád vždy klad’, co tenkým paprskem se dneška míhá, to bude zítra velký vodopád, to bude triumf, lásky ples i sad mé duše! 134