12. srpen 1881.

Jaroslav Vrchlický

V mrak neslo včera štít svůj zlatoskvělý(J5f) a dnes již pláče nad ním národ celý(J5f) Zda bylo snem to jednou že tu stálo(J5f) a divem nebes bájí být se zdálo(J5f) Či skutečností zda jest probuzení(J5f) Ó kdo je viděl státi ve plameni(J5f) jenž tryskl rázem jako z jícnu draka(J5f) a rostl obr chrlil nad oblaka(J5f) déšť jisker moře krve spousty žáru(J5f) ten mnil že slunce chytlo do svých spárů(J5f) ten zázrak náš na jeho žárlíc krásu(J5f) nám chtělo unésti jej V mrtvém žasu(J5f) my stáli dole rty neměly vzdechu(J5f) a oko slzí ale plamen v spěchu(J5f) svou slavil žeň na křídle větru lítal(J5f) kol skrání jeho děsný věnec splítal(J5f) a v praskání a sykotu a jeku(J5f) se vyhoup šláp mu na vaz v divém vzteku(J5f) jak upír ssál tam na šíj se mu chytil(J5f) a s duněním se s krovem jeho sřítil(J5f) a jisker mořem smál se v temno noci(J5f) A dole trnul národ bez pomoci(J5f) zřel jeho pád a měl jen slzy k tomu(J5f) když kolos ten se kácel v bouři hromu(J5f) Tu každý ptal se v hloubi svého nitra(J5f) Což nikdy my se nedočkáme jitra(J5f) Což každá hvězda sklamati nás musí(J5f) Což každý pohár rozpadne se v kusy(J5f) než dotknou se ho v slasti naše rety(J5f) Což uvadnou nám v dlani všecky květy(J5f) Jsme prokleti že o nebes štít bijem(J5f) jen pláčem svým Či právě snad že žijem(J5f) jest znamením že pouze utrpením(J5f) a bezsenností nocí potem denním(J5f) si cestu klestíme tam každou cenou(J5f) kam jiný dojde drahou přirozenou(J5f) Co osvítit má pochodeň ta děsná(J5f) nám ve srdcích Či spíme ještě Ze sna(J5f) má probudit nás tento rudý plamen(J5f) kov rozlitý a rozpraskaný kámen(J5f) Či to co naše mělo všecko snění(J5f) vše naděje vše přání touhy chtění(J5f) vzlet ducha mozol chudiny groš vdovy(J5f) krev našich žil co nelze říci slovy(J5f) co mělo krátce naše celé žití(J5f) chce ještě také naše slzy míti(J5f) Nuž nyní má je Víc nemůžem dáti(J5f) Teď víme jedno že zas musí vstáti(J5f) v té hrdé kráse naše chlouba spása(J5f) Ten žár jímž jeho roztavena krása(J5f) nám šlehl v duše lhostejnosti masku(J5f) strh s nich a ozářil tam poklad lásku(J5f) jíž opět velké dílo zbudujeme(J5f) jen vlastní silou proto jen že chceme(J5f) Před požárem tím my jsme nevěděli(J5f) kdo vlastně jsme on ukázal nám celý(J5f) že národ nyní jedno srdce vroucí(J5f) a láska taková jest všemohoucí(J5f) a vůle taková se nepodává(J5f) Nad námi ještě nebe do krvava(J5f) je zbarveno tou děsnou ohně září(J5f) nám v uších ještě doposud se sváří(J5f) hluk požáru pláč davů hrozné zvuky(J5f) v nichž mluví dějiny leč srdcí tluky(J5f) jsou mocnější a přehluší vše hlasy(J5f) Jsme děti bouře zvyklí na zápasy(J5f) a otužení v neštěstí jsme bratři(J5f) co takých slzí křest má věkům patří(J5f)

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

161. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Den hořel září, slunce žhavá síla ( H. Uden)
  2. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  3. DOMA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Svatopluk Čech)
  5. PO VÁLCE. (Jaroslav Haasz)
  6. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  7. Bledý, mrtvý den, ( H. Uden)
  8. DOMŮ. (František Kvapil)
  9. Práce. (Růžena Jesenská)
  10. JARNÍ POZDRAV ORÁČI (Antonín Sova)